Furoshiki předvánoční

Byla jsem oslovena, abych v předvánočním čase povyprávěla něco o alternativních způsobech balení dárků. Po chvilce váhání jsem si řekla, že technika si tu pozornost zaslouží a že si na to psaní ten čas najdu. Výsledkem relativně stručné emailové komunikace s redakcí byl  rozsáhlý článek, ve kterém byla k mému údivu Iva.Cz postavena do role moudré sovy, citována v přímé řeči a takové ty věci. Tímto tedy paní redaktorce děkuji za projevenou důvěru.

text najdete na webu ekolist pod nadpisem  Japonské furoshiki: Zabalte vánoční dárky jinak - do šátku

S údivem jsem ale sledovala, co se po článkem rozvinulo za úvahy.

Lidi, co blbnete.
Za prvé je to hra. Pokus o to udělat něco jinak, zajímavě, vybočit ze zajetých stereotypů, nikdo vás do ničeho nenutí a nic vám nepodsouvá - když chcete mít české vánoce, nikdo vám v tom přece nebrání, každý ať si to udělá podle svého gusta. Jo, je fajn si to připomínat, že česká tradice je taková a maková, ale ruku na srdce, daleko podstatnější hrozbu pro ni představují úplně jiné věci, než to, že místo balícího papíru použiju bavlněný šátek.



Za druhé hned v úvodu článku je řečeno, že balení předmětů do šátků je věc, která jde napříč historií i kulturami, stejně jako různé druhy košíků nebo keramiky je to logický výsledek praktických každodenních potřeb obyčejných lidí. Možná má Japonka na šátku sakury a nese v něm sushi, zatímco český Honza má šátek červený s puntíky a nese makové buchty, ale jinak je to přece všude stejné, naprosto nadnárodní, ať se člověk podívá na černošky v Africe, Japonky nebo na indiánky v Andách.  Jako japonská technika se furoshiki vyučuje výhradně proto, že Japonci v tom prostě mají dokonalý a velmi přehledný systém.


ženy v Peru nesou v šátku náklad k jezeru Titicaca

Je zcela na každém jednotlivém člověku, jak uchopí věci přicházející do jeho kultury z kultury jiné. Jestli si řekne bojim bojim, cizí divné nebezpečné, utíkejte. Jestli řekne jediné povolené použití je to úplně přesně pravé a původní a pokusí se vnutit do své kultury prvky, které v ní nemají kulturní ani historické souvislosoti, a lidi provádí věci mechanicky, bez vnitřního souznění a porozumění. Nebo jestli si řekne - hele, to použiju, to je šikovný nápad a nechá prvek žít vlastním životem a stát se nedílnou součástí . Mmch ten hrozně český balící papír ... nepochází papír náhodou z Číny? Jak dlouho se balí dárky do papíru...sto let?


Za třetí pokud byste se zeptali své báby nebo prabáby, určitě by v jejich vzpomínkách vánoce nepředstavovaly hory předmětů a tomu odpovídající hory balícího materiálu. Která přesně doba jsou ty jedině pravé české vánoce? Ladovská zima? Opravdu? V současnosti kdybyste někomu darovali jako jediný dárek pod stromkem jablko jako tenkrát, asi byste byli za většího exota než kvůli tomu, že je zabalené ve furoshiki úvazu. Víte to, že přestože je naše zemička malinká jako dlaň, na jednom konci jsou "jedině pravé české vánoce" pokud je na večeři rybí polévka, zatímco na druhém vaří odjakživa hrachovku? Já osobně si třeba vzpomínám, že moje babička (z venkovské rodiny z osmi dětí) mi nikdy nedovolila balicí papír z dárků servat. Až do dospělosti si od dětství nesla to, že krásný balící papír je něco mimořádného, vzácného a slavnostního. Opatrně se odstřihávalo lepítko po lepítku, aby došlo k co nejmenšímu poškození; papír se přežehloval, odstřihávaly se z něj natržené okraje a ohnuté rohy a skladoval se na příští vánoce. Rozhodně ho nebyly plné popelnice jako se děje po vánocích v současné době.



Celý výše zmíněný článek je tedy určený pro kreativní duše. Lidi, kteří hledají inspiraci, nebojí se zamyšlení, a jsou ochotni se nechat zastavit a rozhlédnout se kolem sebe. Jak se potom zařídíte je na vás ... jestli sáhnete po šátku a jestli budou šátky součástí dárku nebo jestli si je necháte od obdarovaného vyprat, vyžehlit a vrátit (a mít tak bezvadnou záminku k další návštěvě), jako je to tradicí v Japonsku. Jestli si šátky koupíte, nebo si je našijete ze starých košil po dědovi, které vám bylo líto vyhodit, že vás jednou napadne, co s nimi. Jestli se stanou trvalou součástí vašich životů, nebo to bude jenom tématický večírek, po kterém bude následovat keltský, husitský a večírek na motivy Pána prstenů. Článek je určený pro lidi, kteří nejsou omezení nejbližšími humny za chalupou a ví, že pokud se sejdou dva, co jeden potřebuje polívku hrachovku a druhý rybí, musí spolu v první řadě mluvit a dohodnout se.



Navíc kdo řekl furoshiki na věčné časy a nikdy jinak? Co na tom, že budete furoshiki používat jen občas, když vám to zrovna vyjde že budete mít současně čas, chuť, náladu, příležitost a pěkný kus látky. Pokud vás to baví, pokud se vám to líbí, pokud v tom uvidíte smysl, pokud vás potěší představa, že jste zvolením šátku současně nezvolili igelitovou tašku ... pak je vám tato krásná technika k dispozici.

Žádné komentáře:

Okomentovat

V tomto gadgetu došlo k chybě