Doprovodný program výstavě v Groß-Siegharts

Tak jsem se, milí zlatí, koncem dubna do toho Rakouska opravdu vypravila. Kamarádka Jíťa, které tímto tisíckrát a deset tisíckrát děkuji, si sedla k překladům a připravila mi v němčině povídání o uzlech i o furoshiki, takže jsem se nemusela spoléhat pouze na ruce a nohy. Groß-Siegharts je město s dlouhou textiláckou historií, na kterou  v současnosti navázal klub patchworkářek. Hlavní organizátorka, Gabi Amstetten, se nás ujala s pohostinností a srdečností, která rázem spláchla všechnu nervozitu a nejistotu.

Pátek byl ve znamení oficialit, proslovů a slavnostního zahájení. To bylo asi nejnáročnější ... číhat, až vás někdo zmíní v jazyce, kterému nerozumíte, tvářit se soustředěně a v momentě, kdy se po vás otočí půlka sálu, tak se usmívat a mávat... no jako ti tučňáci z Magadaskaru :-D

Doprovodné programy byly u výstavy pokusně poprvé a většina návštěvníků byla spíš překvapená. O to více, že nečekali, že budou vyučovat cizinci (ještě přijela paní z Francie s překrásnými levandulovými drobnostmi ve vintage stylu) Pak se ale nějak osmělili, přes všechno váhání jim zvědavost nedala, většina z nich úspěšně oprášila své znalosti angličtiny a pak už jsme se zabrali do furoshiki a uzlování jako kdekoli jinde. Když už jsme u těch jazyků, tak mne překvapilo (přeci jenom Groß-Siegharts není zas tak velké město), že na výstavu zavítalo i mnoho dalších cizinců .. mluvily se mnou Polky, Holanďanky, přijelo i pár zástupců spřátelených moravských patchworkových klubů.

Patchworkářky nadchly zejména uzly jako varianta neokoukaných knoflíků a aplikací a veřejnost se zase víc zajímala o furoshiki. Moje nejpilnější a nejpříjemnější studentka: 

seděla u mne celé tři dny, kdykoli měla jako pořadatelka chvilku, doma po večerech zkoušela a druhý den přišla konzultovat výsledek :-)

A nejmladší studentka ...

Tato třídenní akce pro mne byla velmi cennou zkušeností a přijela jsem absolutně umluvená, uchozená, vyčerpaná, ale nabitá pozitivní energií a pocitem , že když se lidi chtějí sejít a chtějí se domluvit, tak jde všechno na světě. Děkuji Gabi a patchworkovému klubu regionu Waldviertel za pozvání a těším se na září, až se uvidíme v ČB.