Neskromně

Při práci na jiném projektu jsem měla tu možnost si poprvé ve svém životě vyzkoušet ateliérové focení. A hned jsem toho musela využít, abych si cvakla nějaké ty čínské v mém krásném modrém cheongsamu. Naštěstí na výsledku nejsou vidět ty křečovité pózy, do kterých jsem se pokoušela nalámat, nervózní škleby místo úsměvu, nezatažené břicho... Člověku se najednou zdá, že má těch končetin jako chobotice, když si je má všechny hlídat. Naštěstí měl se mnou Daniel Král z kral-production.cz trpělivost a podařilo se mu zachytit i několik těch vzácných okamžiků, kdy vypadám nejen jako člověk, ale i celkem reprezentativně :-) Co myslíte? Jsem to já?


Fail



Na internetu se dá potkat ledacos ... precizní řemeslo od mistrů i fotky výrobků od začátečníků. Ale když se to učím a vypadá to příšerně, tak to přece nedávám na prodej, ne? Nebo ti lidi nemají soudnost a nevidí to? Nebo jsou okouzlení sami sebou, nadšení, že se jim to vůbec povedlo a tím se jim zatmí v hlavě? Že taky nezblbnete, prosím pěkně, slibte mi to...

Za odměnu (já vím že ji všichni znáte) na spravení chuti Corra DeCors



Doprovodný program výstavě v Groß-Siegharts


Tak jsem se, milí zlatí, koncem dubna do toho Rakouska opravdu vypravila. Kamarádka Jíťa, které tímto tisíckrát a deset tisíckrát děkuji, si sedla k překladům a připravila mi v němčině povídání o uzlech i o furoshiki, takže jsem se nemusela spoléhat pouze na ruce a nohy. Groß-Siegharts je město s dlouhou textiláckou historií, na kterou  v současnosti navázal klub patchworkářek. Hlavní organizátorka, Gabi Amstetten, se nás ujala s pohostinností a srdečností, která rázem spláchla všechnu nervozitu a nejistotu.



Pátek byl ve znamení oficialit, proslovů a slavnostního zahájení. To bylo asi nejnáročnější ... číhat, až vás někdo zmíní v jazyce, kterému nerozumíte, tvářit se soustředěně a v momentě, kdy se po vás otočí půlka sálu, tak se usmívat a mávat... no jako ti tučňáci z Magadaskaru :-D



Doprovodné programy byly u výstavy pokusně poprvé a většina návštěvníků byla spíš překvapená. O to více, že nečekali, že budou vyučovat cizinci (ještě přijela paní z Francie s překrásnými levandulovými drobnostmi ve vintage stylu) Pak se ale nějak osmělili, přes všechno váhání jim zvědavost nedala, většina z nich úspěšně oprášila své znalosti angličtiny a pak už jsme se zabrali do furoshiki a uzlování jako kdekoli jinde. Když už jsme u těch jazyků, tak mne překvapilo (přeci jenom Groß-Siegharts není zas tak velké město), že na výstavu zavítalo i mnoho dalších cizinců .. mluvily se mnou Polky, Holanďanky, přijelo i pár zástupců spřátelených moravských patchworkových klubů.




Patchworkářky nadchly zejména uzly jako varianta neokoukaných knoflíků a aplikací a veřejnost se zase víc zajímala o furoshiki. Moje nejpilnější a nejpříjemnější studentka: 



seděla u mne celé tři dny, kdykoli měla jako pořadatelka chvilku, doma po večerech zkoušela a druhý den přišla konzultovat výsledek :-)

A nejmladší studentka ...



Tato třídenní akce pro mne byla velmi cennou zkušeností a přijela jsem absolutně umluvená, uchozená, vyčerpaná, ale nabitá pozitivní energií a pocitem , že když se lidi chtějí sejít a chtějí se domluvit, tak jde všechno na světě. Děkuji Gabi a patchworkovému klubu regionu Waldviertel za pozvání a těším se na září, až se uvidíme v ČB.

Shopping mall

Známý byl v Číně na služební cestě a poslal mi pro zajímavost fotku nákupního centra, tuším že v Pekingu (hlavu za to nedám, ale to není důležité) - každopádně určitě na první kouknutí pochopíte proč :-D 



Ahooj a děkuji :-)