Trocha historie nikoho nezabije

Asi nikdo nedokáže přesně říct, kdy a jak vznikly první uzly. Z archeologických nálezů se dovozuje, že je lidé znali a používali minimálně 300 000 let. Nejstarší dochované uzly jsou zhruba 10 000 let staré a jde o různé zbytky rybářských sítí, amuletů a jiných předmětů denní potřeby. Stáří dochovaných vzorků je úctyhodné, když uvážíme, že jako nejstarší vázací materiály se používala různá lýka, rostlinná vlákna, kožené řemínky nebo první provazy z upředené zvířecí srsti, tj.materiály organického původu, snadno podléhající zkáze.

Mezi prvními uzly na celém světě lze identifikovat očko, poutko, ambulanční spojku a tkalcovský uzel. Postupem času lidé uzly zdokonalovali a stále se zvyšoval jejich počet. Začaly se dělit a specializovat podle odvětví použití - síťování, drhání, uzly námořnické, rybářské, horolezecké nebo uzly, používané k zaznamenávání zpráv incké kipu, japonské uzlované šňůry kumihimo atd..  Lidé velmi rychle zjistili, že pomocí uzlů mohou vyjádřit a zviditelnit schopnosti, úspěchy a společenské či vojenské postavení. Rozvoj uzlování pokračoval v různých regionech nejprve nezávisle na sobě, se vzrůstající schopností cestování na velké vzdálenosti se pak různé kultury vzájemně ovlivňovaly. Tak se ovšem stalo, že v současné době můžeme najít stejný uzel pod několika různými současně platnými názvy nebo že více technik používá podobné uzly. Čínské uzly nejvíce ovlivnily bezprostředně sousedící národy se společnou historií, tedy korejské uzlování maedeup a japonské uzlování hanamusubi.



Nejstaršími dochovanými památkami, které zobrazují čínské uzly jsou bronzové nádoby a zrcadla z období cca 300 let před Kristem. Dalšími zdroji informací jsou malby na hedvábí z přelomu tisíciletí nebo vyřezávané sochy ze 3.-5.století našeho letopočtu. O uzlech se zmiňují literární díla nebo dochované soukromé dopisy. Největšího rozmachu dosáhla tato řemeslná technika v období vlády dynastií Tang a Song (960 - 1229 n.l.) a naprostý vrchol popularity čekalo uzlování  v období vlády dynastií Ming a Quing (1368-1911 n.l.) kdy se definitivně povznesly z lidové techniky na umělecké řemeslo. V roce 1890 se čínští odborníci pustili do systematizovaného shromažďování a popisování používaných vázacích vzorů.

Radikální společenské změny v období kulturní revoluce ovšem způsobily, že umění čínského uzlování během minulého století téměř vymizelo. Naštěstí na konci 70.let 20.století došlo k obnovení zájmu. Celosvětově nejnámější propagátorkou se stala paní Lydia Hsia-Sheng Chen, která tím, že knihy vydala také v angličtině zahájila vítězné tažení čínských uzlů na neasijské kontinenty.

1 komentář: