Knihovnička

Zatím jedinou publikaci, která existuje v češtině vydalo nakladatelství Grada pod jednoduchým názvem Čínské uzly .

Nabídka v angličtině je poněkud bohatší, zaměřuje se ale převážně na bižuterii.

Nejznámější autorkou je Lydia Chen:
The Complete Book of Chinese Knotting 
Chinese Knotting: Creative Designs that are Easy and Fun! 
Fun with Chinese Knotting: Making Your Own Fashion Accessories and Accents



Becky Maverden -  Elegant Knotted Jewelry: Techniques and Projects Using Maedeup
Suzen Millodot - Chinese Knots for Beaded Jewellery  a Ornamental Knots for Beaded Jewellery
Kim Sang Lang - Decorative Knot Craft: Over 20 Innovative Knotting And Macrame Accessories
Peter Owen - The Book of Decorative Knots   
Geoffrey Budworth - The Complete Book of Decorative Knots




Velmi dobrým zdrojem infomací o uzlování je samozřejmě internet. Než se pustíte do brouzdání, ujistěte se, že máte kvalitní antivirový program, zvláště čínské a ruské weby dovedou nemile překvapit.

Trocha historie nikoho nezabije

Asi nikdo nedokáže přesně říct, kdy a jak vznikly první uzly. Z archeologických nálezů se dovozuje, že je lidé znali a používali minimálně 300 000 let. Nejstarší dochované uzly jsou zhruba 10 000 let staré a jde o různé zbytky rybářských sítí, amuletů a jiných předmětů denní potřeby. Stáří dochovaných vzorků je úctyhodné, když uvážíme, že jako nejstarší vázací materiály se používala různá lýka, rostlinná vlákna, kožené řemínky nebo první provazy z upředené zvířecí srsti, tj.materiály organického původu, snadno podléhající zkáze.

Mezi prvními uzly na celém světě lze identifikovat očko, poutko, ambulanční spojku a tkalcovský uzel. Postupem času lidé uzly zdokonalovali a stále se zvyšoval jejich počet. Začaly se dělit a specializovat podle odvětví použití - síťování, drhání, uzly námořnické, rybářské, horolezecké nebo uzly, používané k zaznamenávání zpráv incké kipu, japonské uzlované šňůry kumihimo atd..  Lidé velmi rychle zjistili, že pomocí uzlů mohou vyjádřit a zviditelnit schopnosti, úspěchy a společenské či vojenské postavení. Rozvoj uzlování pokračoval v různých regionech nejprve nezávisle na sobě, se vzrůstající schopností cestování na velké vzdálenosti se pak různé kultury vzájemně ovlivňovaly. Tak se ovšem stalo, že v současné době můžeme najít stejný uzel pod několika různými současně platnými názvy nebo že více technik používá podobné uzly. Čínské uzly nejvíce ovlivnily bezprostředně sousedící národy se společnou historií, tedy korejské uzlování maedeup a japonské uzlování hanamusubi.



Nejstaršími dochovanými památkami, které zobrazují čínské uzly jsou bronzové nádoby a zrcadla z období cca 300 let před Kristem. Dalšími zdroji informací jsou malby na hedvábí z přelomu tisíciletí nebo vyřezávané sochy ze 3.-5.století našeho letopočtu. O uzlech se zmiňují literární díla nebo dochované soukromé dopisy. Největšího rozmachu dosáhla tato řemeslná technika v období vlády dynastií Tang a Song (960 - 1229 n.l.) a naprostý vrchol popularity čekalo uzlování  v období vlády dynastií Ming a Quing (1368-1911 n.l.) kdy se definitivně povznesly z lidové techniky na umělecké řemeslo. V roce 1890 se čínští odborníci pustili do systematizovaného shromažďování a popisování používaných vázacích vzorů.

Radikální společenské změny v období kulturní revoluce ovšem způsobily, že umění čínského uzlování během minulého století téměř vymizelo. Naštěstí na konci 70.let 20.století došlo k obnovení zájmu. Celosvětově nejnámější propagátorkou se stala paní Lydia Hsia-Sheng Chen, která tím, že knihy vydala také v angličtině zahájila vítězné tažení čínských uzlů na neasijské kontinenty.

Uzly jako symboly štěstí

Nikde jinde než v císařské Číně se vázání uzlů nevyvinulo do umění širokých lidových vrstev a celonárodní popularity. Je to dáno tím, že slovo "štěstí" a slovo "uzel" mají stejnou výslovnost. Čínská kultura hojně využívá symboliky a smysl věcí nekončí u jejich hmotné hodnoty. I potisky látek nebo dekor na balícím papíře, které u nás bereme čistě esteticky, jsou aktivně zvažovány podle každé jednotlivé příležitosti, aby podporovaly a podtrhovaly její význam  nebo pojistily majiteli její úspěch.

Darovat uzel nebo ozdobit si něco pomocí uzlů tedy symbolicky představuje příchod štěstí do domu - a kdo by si to nepřál. Uzly se v tomto bodě prolínají a doplňují s naukou feng-šuei, která má za úkol harmonizovat život člověka a tok životní energie tak, aby člověk ve všech oblastech života prosperoval. Číňané na rozdíl od nás rozeznávají pět druhů štěstí a k dosažení naplněného životního pocitu je zapotřebí mít dobře vyvážených všech pět oblastí. Podle spisu připisovaného Konfuciovi je šťastná pětice dlouhověkost, bohatství zdraví, láska ke ctnosti a přirozená smrt ve vysokém stáří. Protože jde o štěstí poněkud abstraktní, obyčejní lidé si je přeložili do reálnějších přání (štěstí, úřední kariéra, dlouhý život, radost a bohatství). Na druhou stranu díky tomu, že manželství byla a dodnes často jsou domlouvána a jedinec znamená méně než rod, není na rozdíl od naší kultury kladen takový důraz na lásku jako takovou. Spíše se hledá "kvalitní" manželství, které zabezpečí nejdůležitější stavební kámen čínské společnosti - rodinu; hledá se manželství, které harmonicky trvá a vede k zachování rodu. Pokud jsou uzly symbolizující lásku - např. uzel lásky svastika, obvykle se míní láska v duchovním, vyšším slova smyslu.

Šťastné významy uzlů lze podpořit také vhodnou volbou barvy vázacího materiálu. Opět jsme u homofonnosti slov - jasně červená je volená nejčastěji díky stejné výslovnosti slov "červený" a "velkolepý, vznešený" a tedy reprezentuje a přenáší tyto vlastnosti. Je vhodná pro většinu příležitostí, zejména na svatby a blahopřání. Žlutá reprezentuje zlato a posvátnou Žlutou řeku; slovo "žlutý" je homofonní se slovem "císař", proto byla vyhrazená pro nejvyššího vládce a pro ochranné amulety a talismany. Barvou smutku je  tradičně bílá.

V současnosti se na barevné symbolice netrvá tak striktně jako kdysi a také u nás v našich evropských poměrech díky velké odlišnosti kulturních kořenů a jazykové bariéře nedokážeme odečítat složitost čínské symboliky. Ve vší úctě k tradici se použití čínských uzlů posunulo směrem k estetickému významu uzlů a oblasti použití se spíše orientují na bižuterii a dekorativní předměty, kde se barevnost řídí aktuálními módními trendy.

Z čeho vázat

Čínské uzly se utahují velmi pevně, proto by se nemělo vázat z elastických materiálů. Dotahování také komplikují třásně, nopky nebo jiné ozdobné prvky. Tvar a struktura uzlů nejlépe vyniknou na hladkých provázcích bez výrazného povrchového členění. 

Tradičním materiálem k vázání jsou hedvábné šňůrky. Ty ale nejsou na českém trhu běžně dostupné, i když je možné na ně narazit. Poměrně věrnou imitací hedvábných provázků v široké nabídce barevných odstínů jsou polyestrové saténové provázky (obchodní název je též atlasová šňůrka nebo saténová šlupka). Dalším vhodným materiálem jsou voskované bavlněné provázky, které najdete v běžné síti galanterií a hobby potřeb.

Z méně obvyklých materiálů je možné vázat z kožených řemínků (u těch je dobré volit typ uzlu s ohledem na průřez - uzly z plochých řemínků někdy nevypadají tak úhledně a je třeba hlídat překroucení rub-líc), je možné použít drát nebo svázat šátky či šály (tam je úvaz limitovaný poměrně velkou spotřebou materiálu na uzel).

Některé materiály jsou klouzavější než jiné a zvlášť v případě, že úvazy budou namáhané (přívěsky nošené v kapse atd.), je dobré úvaz dodatečně zpevnit. Můžete provázek v několika bodech prošít nebo použijte vhodné lepidlo.

Poslední upozornění se týká péče o uzly. Většinu uzlů lze udržovat šetrným ručním praním v mýdlové vodě, samozřejmě možnosti údržby také ovlivňují další použité materiály - korálky, závěsy a jiné komponenty. Zejména saténové provázky jsou velice náchylné na zatržení, takže se vyvarujte kontaktu s ostrými hranami a háčky (např. suchý zip)

Čínské uzly v Sedmičce Mladé fronty

V prosinci 2009 mne oslovila paní Alena Binterová z jihočeské redakce Sedmičky Mladé fronty. Jedno deštivé odpoledne jsme se sešly v sídle redakce k příjemnému rozhovoru. Povídaly jsme si nejen o čínských uzlech a knize, ale také o feng šuei a hledání přesahů v dnešním komerčním světě; o vzrůstající popularitě handmade a o tom, že lidé konečně nabývají odvahy vyjádřit svoji osobnost a originalitu. Z celého povídání, které by bývalo mohlo být daleko, daleko delší, kdyby se nemuselo vejít na určenou stránku, jsme nakonec vybraly část, kterou si můžete přečíst ZDE

Uzly a já

Dobrý den, jmenuji se Iva Czyžová, jsem autorkou knihy Čínské uzly a velkým obdivovatelem této řemeslné tradiční techniky. Vítejte na stránkách, kde vás budu postupně provádět světem, který mne baví.


Je složený z provazů, provázků, šňůrek, tkaniček a občas také šál či šátků - prostě čehokoli, co se dá svázat. Začal mne oslovovat kdysi dávno na soutěžích na pionýrských táborech, na vodáckých výpravách (kdo z vás neměl doma Uzly a laso od Elstnera?) a postupně se dostával přes drhání neboli macramé a náramky přátelství až k technikám neobvyklým, starobylým nebo vzdáleným, takže v současné době jsou mými favority čínské uzly a frivolitky. Ráda pracuji s přírodními materiály, takže preferuji bavlněné provázky a hedvábí, případně saténové provázky, které hedvábí poměrně slušně imitují. Scoubidoo z bužírek mne zcela minulo, stejně tak jsem pouze nahlédla a zase opustila japonské kumihimo. Co mám v plánu prozkoumat v nejbližší době jsou divy se šátky furoshiki a také vazby z papírových provázků mizuhiki. Zdá se, že ten dálně východní směr mi už tak nějak zůstane. A věřte, sami uvidíte, že je stále co objevovat.



Velmi užitečným průvodcem, kterého pokaždé znovu a ráda doporučuji, mi vždy byl Gord Gringo a jeho česká encyklopedie uzlů - doporučuji vám k nahlédnutí.  Obsahuje jak abecední seznam uzlů, tak tématické řazení podle použití, alternativní názvy, vázací postupy a také nějaké to povídání o historii a vývoji uzlování.